Snacha vs. tchýně (nemůže být vítězů, jsou jen zraněné duše)

Nedávná virtuální záležitost v naší širší rodině mě přivedla k sepsání tohoto příspěvku. Jistá osoba chtěla být vtipná, místo toho ale ukázala svou slabinu. Vítejte u věčného tématu snacha vs. tchýně.

Moje maminka má dvě sestry a jednoho bratra. Všichni mají děti. Syn tety Růži, Péťa, má už také děti - dvě maličké holčičky. Pořídil si je s manželkou Jankou. Janka na děti už od narození aplikuje určité výchovné metody. A nastal problém.

 Nebudu do detailů rozepisovat principy té výchovy. Jen zmíním, že je to něco úplně jiného, než jak vychovávala děti generace našich maminek a babiček. Bylo jasné, že dříve nebo později dojde ke střetům mezi starší generací a novou generací. Teda Růženka a její snacha Janka si moc nesedly už od začátku. Ale určitý vzájemný respekt tam byl. Když se narodila Jance první holčička, Anna, nastal v rodině menší chaos. Janka začala diktovat, jak se okolí bude k její dcerce chovat. Zastává metodu, že děťátko samo ví, co je pro něj nejlepší. Malá si sama rozhodne kdy a kde a jak bude jíst, spát, co bude mít na sobě. Několikrát se tedy stalo, že teda Růža musela přihlížet tomu, jak malá Anička běhá v sychravém počasí bosa, nebo jak celý den nic nejí, protože prostě nemá chuť. To víte - pro ni, která zažila výchovu stylem "uděláš to, protože jsem to řekl" tohle byla silná káva. Chvilku protestovala, mezi ní a Jankou proběhlo několik ostřejších výměn názorů, ale poté rezignovala. Hrozilo totiž, že by svou vnučku také nemusela dál vídat, když nechce přijmout pravidla, která nastolila její maminka.

 Včera večer jsem na Facebooku viděla nový příspěvek Janky.

 Do statusu si dala tento citát a okomentovala ho slovy: "Něco podobného si myslím už 4 roky :)"

 Přejdu první část tohoto textu a překročím k druhé části. Říkám si - kam se poděla úcta? Nemyslím teď úcta k tchýni nebo k manželovi, ale úcta sama k sobě? Na rozdíl od tchýně, která si snachu vybrat sama nemohla, si přeci Janka mohla zvolit jakéhokoliv manžela, budoucího otce svých dětí. Jestli si tedy vybrala "polotovar", je nejspíš chyba na její straně. Pokud zmíněné dvě věty měly být vtipné, obávám se, že si tím spíš podřezala větev.

 Máme zodpovědnost za naše činy. Pokud budu jíst celý den sladkosti, nemohu se pak divit, že nebudu zdravá. Nikoho jiného nemůžu obviňovat - ani výrobce čokolády, ani obchod, kde zrovna měli sladkosti ve slevě, ani svoje rodiče, protože mě naučili se po snězeném jídle odměnit. Tu čokoládu si strkám do pusy já sama! Pokud si zvolím za manžela někoho, kdo podle mě potřebuje převychovat, musím snést i to, že někdo jiný bude mluvit do výchovy také mně. Vše je karma, osud. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Akce - reakce.

 Zastávám názor, že pravá láska je bezpodmínečná. Umět milovat druhého proto, jaký je, ne proto, jakého bych ho chtěla mít.

Znáte to.. Žena se vdává a doufám, že se muž po svatbě změní. Muž se žení a doufá, že žena po svatbě zůstane stejná.

 Teď vůbec nechci touto známou větou říct, že žena rovná se manipulátorka, zatímco jen muž umí milovat upřímně. Je jedno, jestli doufá ve změnu žena nebo muž. Myslím si, že pevný, šťastný a radostný vztah může být jen ten, kdy bereme člověka jako kompletní osobnost - s plusy i s mínusy a radujeme se z jeho přítomnosti. Pokud to z nějakého důvodu nejde, není důvod proč v tom vztahu dál zůstávat. Proč trápit sebe i druhého. Páry, které znám osobě, a které jsou i po xx letech upřímně šťastné, přesně splňují výše popsané.

 Každý máme své noční můry. Někdo je chorobně líný, další zase neumí vycházet s penězi. Jiný měl těžké dětství a nezná model funkční rodiny, druhý zase byl vždy na prvním místě a neumí spolupracovat. Je skvělé, že v páru máme tu možnost se zlepšovat. Ale aby někdo dospělé ženě, která vychovala dvě slušné děti tvrdil, že je na jejím synovi ještě hodně práce - to už je moc.

Tetu Růženku znám jako pracovitou, slušnou a čestnou ženu. Nikdy nic v životě nedostala zadarmo. Na děti byla sama, měla dvě práce, aby uživila rodinu. Je možná až moc úzkostlivá a určitě je plusem to, že má teď hodně příležitostí se svým strachem pracovat, ale pokud bych se měla pomyslně postavit na něčí stranu, bude to teta Růženka.

 Život v páru je o hodně velké míře toleranci, ego musí jít pryč, protože to opravdu není prostor, kde by se mělo hodnotit, poučovat a "dovychovávat". Společně pracovat na sobě, ano. Zlepšovat se, ano. Ale nadřazovat se a mít pocit, že "teď jsem tady já a já si tě přetvořím", to ani náhodou. Pokud máme takové tendence (nebo má tyto snahy vůči nám ten druhý), něco není v pořádku. Nejedná se o čistou lásku, ale o boj.

 Přeji nám všem, ať máme v sobě pokoru vůči druhým lidem, hlavně těm nejbližším.

Alternativní výchova dětí

Výchova, kterou na děti uplatňuje Janka, se nazývá Kontaktní rodičovství. Kontaktní rodičovství je skvělá věc. Myslím, že je to obohacující způsob přístupu k dětem, který v sobě skrývá mnoho fantastických myšlenek. Sebelepší metoda je ale k ničemu, když okolí nutím k respektování dětí, ale sám neumím respektovat ani svého manžela, otce dětí. Děti nejsou hloupé a dobře vypozorují, že tady něco nehraje. Jsou citlivé a umí rozpoznat, kdy rodič jedná jinak, než jak se na povrch prezentuje.