Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Agorafobie (3. díl - Agorafobie pro začátečníky)

28. 08. 2015 21:56:13
Objevily se u vás příznaky agorafobie. Máte za sebou první prožití paniky. Tento článek je pro vás, pro nováčky, kteří poprvé zažili moc a sílu strachu a nyní se přidal další strach. Strach z toho, co dělat dál?

Někde jste vystudovali, možná už i pracujete, máte rodinu, přátele, nějaké záliby. K životu patří i trocha stereotypu - v pátek na návštěvu k rodičům, v úterý zumba. Najednou vám, aniž byste o to nějak prosili, do života vstoupilo úplně nové myšlení. Myšlení, které přináší jen strach, nervozitu a nejistotu. Jste vylekaní, nevíte, co dál? Jediné, co víte je, že máte obrovský strach.

Nebuďte na sebe přehnaně zlí, ale ani přehnaně opatrní

Fobie vám skoro ze dne na den překopala život (nevím, jak ostatní, ale já když si to zpětně vybavuju, tak se vlastně ta fobie postupně maličko ukazovala, nebylo to tak, že by úúúpplně z čista jasna udeřila). Vaši nejbližší se vám určitě snaží pomoct. Někdo vám bude říkat, ať se nevzdáváte, místům, kterých se teď bojíte, se nevyhýbáte, protože jakmile se jednou dáte na ústup, tak okruh "bezpečných míst" ze začne zmenšovat. Jiní vás budou rozmazlovat, doporučí vám, ať si na nějakou dobu dáte pohov, nakoupí vám, omluví vás v práci. Jediné, co poslouchejte, je svůj vnitřní hlas. Pokud jste na tom tak špatně, že jen při představě cesty metrem je vám na omdlení, tak na to kašlete. Dejte nohy na stůl, věnujte se něčemu, co máte rádi a získejte hlavně klid. Jestli ale cítíte, že nějaká pidi sílečka ve vás pořád dřímá, choďte dál ven. Najděte si malé úkoly, o kterých víte, že je zvládnete a cvičte se alespoň při nich. Ani jedna cesta není správná nebo nesprávná, hlavní je, jak to cítíte vy!! V tomhle buďte sobečtí a zacpěte si uši před radou těch, kteří vůbec netuší, co prožíváte.

Praktický lékař

Jako první doporučuju navštívit praktického lékaře. Vysvětlete mu, že se vám často stává, že se vám najednou začne motat hlava, že je vám nevolno. Je důležité, aby lékař vyloučil fyzické příčiny. Točení hlavy může značit problémy se zrakem, s ušima, často to také souvisí se štítnou žlázou. Určitě bych raději zkontrolovala činnost srdce, nadledvinek a vlastně všech těch důležitých orgánů tam uvnitř. Někdy může nepříjemné problémy způsobit zablokovaná krční páteř. Nemáte na něco alergii? Zamyslete se nad svým životním stylem - jíte vyváženou stravu, dodržujete pitný režim? Umíte stres vyrovnávat odpočinkem?

V péči psychologa

Pokud všechny testy dopadly v pořádku, vy ale přesto cítíte, že něco nefunguje tak, jak má, poproste lékaře o žádanku k psychologovi. On vám ji vystaví a vy se na jejím základě můžete objednat k psychologovi. Proč ten krok s žádankou? Díky ní vám služby terapeuta proplatí zdravotní pojišťovna (samozřejmě za předpokladu, že ten psycholog má s pojišťovnou smlouvu). Nic vám ale samozřejmě nebrání v tom, abyste si našli odborníka nezávislého na pojišťovně - připravte se ale, že jedna návštěva může být v řádu stokorun až tisícovek. Dejte si záležet. Hledejte toho pravého / tu pravou. Tohle je důležité. Je nutností, aby mezi vámi a psychologem byla stoprocentní důvěra. Já takhle vystřídala psychologů snad 6, dokud jsem nenašla toho svého. U psychologa se (lidově řečeno) vykecáte (fuj, to je ale hnusný termín:( Psycholog se určitě nemá snažit vám podsouvat svoje názory. Naopak - klade otázky, díky kterým si na mnohé odpovíte sami.

V péči psychiatra

Potřebujete nějak fungovat. Nemůžete si dovolit se najednou ukrýt do domu a nevycházet. Máte nějaké povinnosti. Je pro vás nemyslitelné, že teď všeho necháte (práce, svých blízkých..) a budete se půl roku šťourat v sobě, abyste objevili tu pravou příčinu. Je vám špatně. Hrozně špatně. Bojíte se už i doma. Paniku prožíváte několikrát denně a fyzicky vás to vyčerpává. Nemůžete nic jíst, pořád se třesete a jediný moment, kdy je vám jakž takž dobře je, když spíte. Jestli cítíte, že nezvládáte a potřebujete účinnou pomoc, navštivte psychiatra (praktický lékař vám opět napíše žádanku). Psychiatr (většinou) nemá tolik prostoru, abyste si s ním povídali tak jako s psychologem. Slouží spíš jako někdo, kdo rychle přijde, provizorně vám opraví pomyslný rozbitý vodovodní kohoutek, ale důvod, proč voda odkapávala (a jednou zase odkapávat bude dál) neřeší. Hlavní činností psychiatra je předepisování léků. Většinou vám dá dva typy - jeden, který budete brát delší dobu (několik měsíců či let) a druhý, který bude sloužit jako taková první pomoc - no, prostě oblbovák, když se budete potřebovat dát do pohody během chvilky. Pokud nejste vystudovaní v psychiatrii, prosím!, berte léky přesně tak, jak doktor řekne. Ty první léky mohou na přechodnou dobu způsobit zhoršení (o tom určitě chci napsat víc), účinkují později, ale zase jsou méně nebezpečné pro tělo a dají se brát klidně celý život. Ty druhé jsou rychlé, fakt fungují suprově, ale slouží jen pro začátek, aby pomohly překlenout dobu, než zafungují ty dlouhodobější. Poté je můžete brát klidně dál při extrémních situacích, ale jen občas! Mohou být totiž návykové.

Čeho přesně se bojíte?

Nyní vás čeká velká práce. Musíte odhalit, čeho přesně se bojíte. Musíte postupně sloupávat jednotlivé vrstvy. Nějakou práci uděláte díky pilulkám, velkou část poodkryjete s psychologem, něco vás naučí zážitky z "terénu", četba knih, lidé, které potkáte, třeba budete chtít zkusit i alternativní metody.

Popíšu svoje slupky:) První jsem si myslela, že se bojím, že se mi někde udělá špatně (omdlím, budu zvracet, spadnu na zem, nebudu moct chodit..). Pak jsem rozklíčovala, že se bojím toho, že mě někdo z kolemjdoucích za to odsoudí - že bude křičet, proč se tam válím a já se nebudu moct bránit. Další pokrok byl, když jsem si uvědomila, že nevolnost není něco, za co bych si zasloužila vynadat. Jsou kolem hodní lidé, jsou i zlí. Když mi bude špatně, mám právo si na místě sednout a počkat, až bude lépe. Mám právo požádat o pomoc. Další slupka poodhalila, že nežiju v přítomnosti. Pod tím byla zase jiná vrstva, která dávala do souvislosti ženskou linii naší rodiny a to, jak přistupujeme k našim rolím jako žen, matek, milenek, dcer, sester, přítelkyň, manželek...Takhle bych mohla pokračovat dál. Je to svým způsobem vzrušující cesta, protože se setkávám s temnou části své duše a učím se o sobě fakt kvanta věcí.

Praktické tipy:

  • Noste u sebe lahev s neperlivou vodou. Čím chladnější, tím lepší. Když na vás přijde úzkost, napijte se a osvěžte se.
  • Mějte nabitou baterii u mobilního telefonu. Mobil je skvělá věc. Můžete si díky ní zavolat člověku, jehož stačí jen slyšet a hned je líp. Můžete hrát hry. Zapisovat si svoje pocity. Poslouchat hudbu. Když je nejhůř, každá finta jak se odreagovat nebo zaměstnat mysl je vítaná.
  • Štípněte se. Máte paniku, ztrácíte kontakt s tělem, nemůžete se jakoby v sobě udržet? Zatahejte se za ucho. Štípněte se do ruky. Jakkoli to zní nelogicky, fyzický vjem vám pomůže se zase přiblížit realitě.
  • Sepište si myšlenky. Berte každou cestu ven jako bojovou výpravu. Buďte zvědaví. Řekněte si, že teď jdete prozkoumat paniku. Jděte někam, kde je to pro vás bezpečné (dá se odtamtud lehce utéct), zároveň je to ale místo, kde panika bude. Já takhle chodím k pečivu do Lidlu :) Pečivo je blízko kas. Stoupnu si, dělám, že si něco píšu na mobilu a mezitím si zapisuju automatické myšlenky, které mi běží hlavou. Mám pak doma co studovat, o co se opřít, protože mám autentické výpovědi přímo z bojiště:) Myšlenky necenzurujte. Piště to, co cítíte. Já si takhle jednou zapsala větu, že mám pocit, jako by všichni spolucestující v metru byli vojáci, čekali, až upadnu a oni mě mohli zastřelit. Je to trochu na hlavu, zdá se, ale věřím v minulé životy a tak se tento zdánlivě nesmyslný postřeh pro mě stal dobrým vodítkem v pátrání při regresi.
  • Sepište si povzbuzujicí myšlenky. Doma, v klídku, když budete mít zase depku z toho, že všichni kolem zvládají věci v pohodě, si napište povzbuzováky a motivační proslovy. Nemyslím tím ale věty typu: "Jsi skvělá, výjimečná a svět tě miluje"..tohle ne. Spíš reálné věty jako: Když omdlíš, někdo ti určitě pomůže. Kolem nás chodí plno doktorů, sestřiček, záchranářů a nebo prostě lidí, kteří znají základy první pomoci... Je normální, že se člověku může udělat na veřejnosti špatně...Každý obchod má východ pro personál, kdyby něco, můžeš použít jejich..Ty nové kalhoty potřebuješ. Budeš z nich mít pak radost. Je jedno, jestli tam půjdeš na dvakrát nebo na pět set krát. Ty kalhoty si prostě koupíš a budeš spokojená.. Panika má vždy podobné začátky, prostředky a konce. Neboj, je to vlastně pořád to stejné. Už to znáš..To, kdy tento papírek vytáhnout a pročíst si ho asi nemusím upřesňovat.

Přátelé, nejste v tom osamocení. Jestli umíte anglicky, zkuste si vyhledat slovo "agoraphobia". Vyhledavač na vás vyplivne mraky výpovědí, tipů, videí, názorů. Je to hodně rozšířená věc a to, co prožíváte právě teď, prožívají spolu s vámi na této planetě další tisíce lidí. Buďte na sebe hodní a neodsuzujte se za to, že momentálně cítíte divné pocity a stavy!

Autor: Berta Zázvorková | pátek 28.8.2015 21:56 | karma článku: 6.91 | přečteno: 315x

Další články blogera

Berta Zázvorková

Agorafobie (5. díl - Příprava na těhotenství)

I přesto, že můj život není jako běžné populace, rozhodla jsem se, že se v rámci několika měsíců pokusíme stát se s partnerem rodiči. Chci podniknout pár kroků, které, jak doufám, vyrovnají to, že budu asi pořád "zobat" pilule.

15.4.2017 v 20:53 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 261 | Diskuse

Berta Zázvorková

Agorafobie (4. díl - Je sobecké chtít děti?)

Jsem žena, která kromě toho, že trpí agorafobií s panickými záchvaty, tak chce brzy miminko. Jsem zamilovaná a milovaná, mám kde bydlet, mám práci, která jde skloubit s mateřstvím, už vím, co chci - podmínky by nemohly být lepší.

15.4.2017 v 14:52 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 358 | Diskuse

Berta Zázvorková

Co na seznamce nezabírá aneb pravopis, negativita, fňukání a nedostatek fotek

Chceš si najít přes internet holku? Tak se nauč český pravopis, nešiř negativitu, nefňukej a udělej si alespoň dvě selfie ... obličeje:) Předkládám další čtyři projevy, které mě na profilech na seznamce hned odradí.

10.6.2016 v 21:10 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 1394 | Diskuse

Berta Zázvorková

Co na seznamce nezabírá aneb striptéři, pasáci a prázdné fráze

Mám se seznamováním po internetu zkušenosti. Bohaté a dobré zkušenosti. Teď jsem nějaký ten pátek zase sama, a tak se vracím opět na místo činu. Co ale určitě (minimálně na mě) neplatí? Zde jsou první tři nešvary mužů na netu.

29.5.2016 v 20:14 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 1703 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Eva Sádecká

Kdo hledá, najde?

Čekáte na toho pravého? Brouzdáte na seznamkách? Vkládáte úsilí najít vaši druhou polovinu? To, co vám chybí? Toužíte se opět zamilovat?

23.7.2017 v 12:04 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 175 | Diskuse

Helena Vlachová

Vězňům bych mzdy nenavyšovala

Když se někdo ocitne ve vězení, ocitne se tam zaslouženě. Zaslouženě za to, že páchal trestné činy tak dlouho, až musel jít za katr

23.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 366 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Rozkaz zněl jasně: žena s koženou brašnou nesmí projet!

Napínavými příběhy se jen hemžím. No, ona je to v podstatě taková mravenčí práce, blogy a zase blogy ... nu tedy dobrá.

23.7.2017 v 7:35 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 816 | Diskuse

Libuse Palkova

Pro jedny terorista pro jiné hrdina

Generálu Mašínovi byl restituován majetek, četla jsem nedávno. No spíš jeho potomkům, napadne mnohé, jemu už to není nic platné..

23.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 20.18 | Přečteno: 767 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Čas táborových letních lásek

Na vnitřek víka sbaleného kufru na tábor si nalepit seznam věcí, přibalit krémy, čepici proti slunci a do seznamu to připsat. Ale žádná holka tam nepřipíše sbalenou tajnou naději, že by se na táboře mohl vyloupnout kluk...a láska

22.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 439 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1371

Považuji se hlavně za lidskou bytost, potom za ženu, dceru, sestru, kamarádku, kolegyni. Mám i další role - zákaznici, čtenářku, posluchačku, Evropanku, pacientku.. ale tyto role neberu jako svoje životní, jsou jen vedlejší:) Snažím se pochopit svět kolem mně i svět ve mně. Zjištuji, že je to sakra propojené:), a že se rozdíl mezi "venku" a "vevnitř" stírá. Rezignuji na to, že má vše nějakou univerzální logiku, že existuje spravedlnost, pravda. Já jsem jediná, kdo může nastavit, co PRO MĚ bude logické, spravedlivé a pravdivé. Zbytek je jedno. Bytostně toužím jen BÝT.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.