Bude to už 14 let od doby, kdy mě agorafobie naprosto ochromila. Přišla ve věku, kdy má mladý člověk poznávat svět, užívat si. Já se místo toho stáhla mezi čtyři zdi a bála se vylézt i na zahradu před domem.
Jmenuji se Berta Zázvorková a jsem agorafobička (teď by měla přijít taková ta scéna z amerických filmů, kdy se člověk přihlásí na sezení Anonymních alkoholiků a jako první má za úkol se představit a říct: "Ahoj, jsem Larry a jsem alkoholik." A ostatní na to:"Ahoj Larry" :). Být agorafobičkou není úplně něco, na co bych byla extra pyšná. Žít život pod nadvládou této fobie totiž znamená, že se bojíte kamkoli chodit. Hned vysvětlím níže.
Co je to agorafobie aneb definice slečny Berty
Někde jsem četla vysvětlení, že agorafobie je opakem klaustrofobie. S tím moc nesouhlasím. Vylepším to. Agorafobii bych svými slovy popsala jako strach z míst a ze situací, kdy by v případě nevolnosti trpící buď vzbudil pozornost druhých a nebo by odtamtud nemohl okamžitě odejít do "bezpečí!. No, nic moc vysvětlení, ani to se nepovedlo. Tak jinak, s tímhle možná budu spokojenější - uvedu příklad:
Nakupujete v hyper-mega-super marketu. Jste v místech, které je nejdál od pokladen. Procházíte mezi regály a najednou (z ničeho nic) máte pocit, že už nemůžete udělat ani krok. Před vteřinou jste byli v pohodě, o vteřinu později je vše jinak. Něco se děje. Je vám zima i vedro zároveň. Cítíte divný tlak v hlavě. Mravenčí vám ruce. Máte sucho v krku. Je vám na zvracení. Máte pocit, že nemůžete vnímat svoje nohy. Představa, že uděláte krok je šílená. Na místě ale také nemůžete zůstat. Nevíte, jestli si lehnout, sednout, plakat nebo křičet. Světlo, zvuk, to všechno najednou vnímáte úplně jinak. Potřebujete okamžitě ven. Cesta "na svobodu" je ale strašně daleko. Vidíte pokladny, ale k nim je potřeba udělat hrozně moc kroků. A vy nemáte ani sílu na to dýchat. Dali byste třeba půlku ruky za to, kdybyste mohli otočit kouzelným prstenem a hned teď z toho místa zmizet. Nohy neposlouchají, jsou jako z gumy. Máte pocit, že už se nikdy nedostanete ven.
Agorafobik má paniku na místech, kde je ostatním lidem dobře nebo neutrálně. Lidé se chodí odreagovat do kina. Agorafobik má kino za trest. Chcete si udělat radost a jít si koupit něco pěkného na sebe? Agorafobik si to raději koupí buď po internetu a nebo bude nosit oblečení dokud se na něm nerozpadne. Chcete o víkendu na výlet do přírody? Agorafobikovi se dělá špatně jen co opustí dveře bytu. Když tohle píšu, přijde mi to jako science fiction. Nežijeme nikde v poušti, když člověk zkolabuje, přijede sanitka a doveze nás do odborných rukou. Já to všechno vím. Vím i, že ten popisovaný stav v příkladu výše je fyzická reakce z pravěku s pracovním názvem "boj a nebo útěk". Naše pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra (a ještě asi dalších milion "pra":) maminky a tatínci celý svůj život prožili v reálném nebezpečí. Když si nedali pozor, něco je sežralo. Kdykoli zaslechli v noci v jeskyni podivné zvuky, jejich tělo zahájilo pohotovostní stav - zvýšila se například činnost srdce pro případ, že by byla potřeba extrémní fyzická aktivita - ať už proto, aby vetřelci rozmlátili hubu a nebo proto, aby pořádně rychle zdrhali (omlouvám se za hrubé výrazy, ale život v pravěku musel být slušná drsnota).
Pozůstatek tohoto užitečného systému zůstal doteď. Už ho nemusíme prožívat denně, ale čas od času každý nějaké takové napětí cítíme. Problém a průšvih to ale pro lidskou bytost začne být v okamžiku, kdy tyto stavy přicházejí i ve chvílích, kdy nám žádné reálné nebezpeční nehrozí. Jééžiš, já toho nadělám. Je mi v obchodě blbě? No a co, tak si sednu, lehnu, poprosím nejbližšího člověka o vodu nebo o pomoc při odchodu. Jasně, já to vím. Ale v tu chvíli je to TAK ŠÍLENÝ STAV, že mám pocit, jako kdyby mi prováděli hrozně těžkou a bolestivou operaci a zapomněli mě uspat. Jsou to muka. Chvíle, kdy jste paralyzováni, jakékoli rozumné myšlenky prostě nejdou v hlavě udržet. Nevím, možná je to i nějaký změněný stav vědomí. Fakt netuším.
Napadl mě ještě jeden příměr - znáte ten pocit, kdy máte chřipku. Tělo hoří, jste slabí, klouby bolí. Jen sednout si a napít se čaje je velmi bolestivý úkon. A teď si představte, že byste v tomto stavu měli projít nákupním centrem k východu. Jasně, když je mi špatně a mám chřipku, tak budu ležet a na nějaký nákupák nebudu mít chuť. Nepříjemné u této fobie je, že klidně můžete strávit v obchodě hodinu, když v tom najednou během pár vteřin ta hrozná panika přijde. Takový jedinec pak raději nikam nechodí, protože se bojí, aby se to zase nestalo. Má pak strach ze strachu. Postupně omezuje svůj kulturní život, sociální. Je to vlastně jen takové přežívání.
Téma agorafobie plánuji prozkoumat ze všech stranNamátkou vybírám témata, kterými bych se tu na svém blogu chtěla postupně v souvislosti s agorafobií věnovat - napadají mě třeba: léky a klasická medicína; alternativní metody; nejčastější otázky a poznámky okolí; malé tipy, jak s agorafobií kvalitněji žít; různé teorie o příčině vzniku agorafobie, apod. Kdyby Vás, moji drazí spolu-trpící, napadlo nějaké téma, ke kterému by Vás zajímala moje zkušenost či názor, budu ráda za inspiraci v diskuzi. |
