V tomto článku rozcupuju další argumenty proti adopci dětí homosexuály na padrť - aneb moje reakce na příspěvky z diskuze k článku z 20/8/2015

Napsala jsem svůj názor na adopci dětí homosexuály. Požádala jsem čtenáře o argumenty, které mi případně v článku chyběly. A vida - sešla se velmi zajímavá várka poznámek, na které bych nyní ráda reagovala.

(Pozn. Když píši o homosexuálech, myslím tím souhrnně gaye a lesbičky.)

Projela jsem si znovu poctivě každý jeden komentář. Argumenty, které se v diskuzi objevily a nějakým způsobem mě upoutaly, jsem vypsala zde. (Omlouvám se, že jsem musela z důvodu přehlednosti zkopírovat jen některé citace).

Některé jsou spíš úsměvné, některé ale stojí za zamyšlení se. Moje odpovědi (ať už jsem je uvedla v diskuzi nebo až teď v článku) prosím berte jen jako MOJI reakci. Nemluvím za homosexuály, nejsem žádná studovaná žena v této problematice, nemám patent na rozum. Jen mám potřebu poukázat na svůj postoj a dát tak najevo podporu lidem, kteří to vidí stejně.

P.V.: "Autorko, zkuste si představit, jaké by to bylo, kdyby Vás od malička vychovávali dva homosexuálové?"

Berta Zázvorková: Upřímně říkám, že jako dítě bych to vůbec neměla šanci poznat, tím pádem by mi to ani nemohlo vadit:). Moje zkušenost je taková (a možná jsem tu jediná), že si to moji rodiče přede mnou nikdy nerozdávali, nikdy jsem je při sexu ani nepřekvapila. Takže pro mě by jako dítě bylo hlavní, jestli mají čas si se mnou povídat, jestli mi pomůžou, když mě bude bolet bříško, jestli mě budou bránit, když proti mně poběží rozzuřená slepice a tak.

A. N.: "Těžko lze předpokládat, zdali by s tím úkonem dotčený jedinec (pozn. autor myslí jedince, který bude adoptován) souhlasil v okamžiku dosažení plné zletilosti"

Berta Zázvorková: Dobře, tak počkáme, až jim bude osmnáct, pak se zeptáme, co si o tom myslí, vrátíme čas a až teprve pak jim dovolíme si prožít dětství. Každý máme svoje boje. Nikdo už dozadu nemůžeme a máme v životě určité zážitky, kterými si musíme projít. Říkejme tomu osud, nespravedlnost, jak chcete. Ale tak to prostě je.

O.B.: "Autorko mám dotaz, kdo a jak dá těm dětem na výběr, zda chtějí žít v normální rodině nebo v homosexuální rodině ? děkuji za odpověď."

Berta Zázvorková: Na to bych mohla odpovědět další otázkou - a kdo se ptal těch dětí, jestli chtěly do dětského domova?

J.T.: "Vlastní názor nikomu brát nechci. Jen bych chtěl podotknout, že mlátit dítě, nevěnovat se mu kvůli práci, nebo mít problémy s alkoholem a drogami.... to homosexuálové nemohou?"

Berta Zázvorková: Samozřejmě, že mohou! Můj blog neměl vyznít tak, že jedině a pouze homosexuální pár může dobře vychovat dítě a že oni jsou něco víc. Vůbec. Jen si myslím (a za tím si stojím), že posuzovat vhodnost budoucího rodiče na základě sexuality (a teď samozřejmě nemyslím pedofily) je pro mě stejné, jako kdyby se zakazovaly adopce blondýnkám nebo lidem bez vysokoškolského titulu.

J.K.: "Je tisíckrát dokázané, že pre optimálny psychologický rozvoj ľudského jedinca nestačí ani samotná matka, ani samotný otec (a už vôbec nie 2 matky, či 2 otcovia), ale obaja rodičia - otec a matka"

Berta Zázvorková - A je milionkrát dokázané, že ne vždy má dítě to štěstí, že se narodí do rodiny, kdy jeho vlastní otec a matka fungují tak, jak bychom si všichni přáli. Tak co s tím uděláme? Raději, ať je to dítě v dětském domově, protože je to pro něj lepší než být někde, kde si ho dva lidé (říkám LIDÉ) vysnili, podstoupili pro něj velké kroky, jsou připraveni mu dát jen to nejlepší podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?

J.K.: "Aký vzor pre heterosexuálne správanie asi tie deti získajú u homosexuálov?"

Berta Zázvorková: Pořád nechápu, v čem se výchova homosexuálním párem tak moc liší od heterosexuálního? Ok, dobře, lesbičky a gayové občas vykazují určité znaky (někteří/některé mají chůzi, intonaci nebo slovník, který je ihned "prozradí"), ale to je tak všechno. Jinak jsou stejní jako ostatní. Na záchodě z nich teče moč a leze stolice, potřebují kyslík k dýchání, mají kůži, vnitřní orgány, některé věci dělají skvěle, jiné jim nejdou. Obávám se, že v odpůrcích je pořád ukryta ta rovnice homosexuál = úchyl. Lidé, proberte se - ten někdo chce dát svojí energii, lásku, čas, peníze, osobní prostor cizímu člověku! Dlouho o tom uvažoval, podstoupil prozkoumání ve všem sférách života a i přesto ho to neodradilo. Úchylové a neschopní rodiče existují, ne každá adopce se povede, ale házet to na sexualitu je dost omezené!

J.K.: "Aké správanie asi budú kopírovať heterosexuálne deti od homosexuálnych, nebiologických rodičov?"

Betra Zázvorková: Pane J.K. a vy všichni, kteří jste podobný argument ve více či méně podobném smyslu vznesli - čeho se tak bojíte? Leze vám mráz po zádech z toho, že chlapeček uvidí, že se tatínek s tatínkem líbají, a tak půjde za Pepíčkem a políbí ho taky? No a? Stejně jako se homosexuálem či heterosexuálem člověk rodí, tak přeci nejde, aby takovéto situace to dítě ovlivnily v jeho finální sexuální orientaci! Vyzkouší si to, řekne si, že z toho třeba nic nemá a jde experimentovat dál. Kolik je homosexuálů, kteří se na sebe zlobili, dokonce se i násilím vtlačili do vztahu s opačným pohlavím (a dokonce v nich vydrželi i desetiletí), nebo si dokonce ublížili (!), protože tak moc nechtěli tyto pocity cítit! Musí to být děsná síla. Vyjít s tím ven, říct to rodině, to chce velkou odvahu.

B.M.: "Model rodiny, tj.žena-muž-děti je zde po tisíce let."

Berta Zázvorková: Model žena-muž-dítě je tu sice dlouho, ale že by mezi námi bylo čím dál tím vyrovnanějších a spokojenějších lidí jsem si nevšimla

(Přidávám ještě svoji odpověď k jinému komentáři):

Navíc, kdo je otec? Ten, kdo zasune penis do pochvy a vstříkne spermie? Kdo je matka? Ta, která dítě odnosí a porodí? Myslím, že správnou matkou či otcem se člověk musí stát, není to automatické a nezačíná a nekončí to jenom u početí a porodu!

J.K.: "Viete, ja som človek veľmi ohľaduplný a tolerantný - pokiaľ niekto nerobí experimenty na deťoch či dokonca sa ich nejakým spôsobom nechystá týrať či inak zneužívat"

Berta Zázvorková: Souhlasím, že se na dětech nemá experimentovat, nemají se týrat a zneužívat. Nechápu, co to má ale společného s adopcí homosexuály? Neříkám, že všichni jsou světci, ale to už se takhle podle sexuální preference rovnou pozná, že to budou tyrani?

J.K: "Podľa akého vzoru si bude chlapec vyberať svoju partnerku?"

Berta Zázvorková: Podle mě si vybere nějakou, která se neholí a má hrubý hlas. :) Ne, teď vážně - z čeho máte strach? Není to jeho věc? Dobře, budu hrát Vaši hru a odpovím otázkou - a podle jakého vzoru si vybere chlapec svou partnerku, když celý život strávil v děcáku a pak byl v osmnácti vyhozen na ulici?

J.J.:" Normální je aby dítě vyrůstalo v hetero rodině. Jinak popíráme všechny výzkumy a studie, které říkají, že dítě potřebuje ke zdravému vývoji jak mužský, tak ženský prvek..."

Berta Zázvorková: Myslíte, že dítě homosexuálů bude žít ve společenském vakuu? Co rodina adoptivních rodičů, co přátelé, učitelé, spolužáci. Dítě hlavně ke zdravému vývoji potřebuje někam patřit, mít možnost projít si obdobím dětství, mít někoho, kdo ho bude mít rád - ať udělá cokoli.

B.M.: "Kluci často potřebují si "chlapsky" popovídat, a děvčata se svěřit se svými holčičími problémy... A k tomu je táta či máma. Představte si dospívající dívku když "to" poprvé dostane, že se bude radit s chlapem?"

Berta Zázvorková: Někdy si kluci chlapsky popovídají s dědečkem, někdy s kámošem..holky se zase mohou svěřit sousedce, tetě. Prostě podle toho, ke komu mají důvěru. Ano, umím si představit první menstruaci dívky, když se jde radit za tatínkem. Protože (alespoň podle mě) pravý chlap a tatínek v tom nejryzejším slova smyslu vytvoří pro svou dceru takovou atmosféru důvěry a sebevědoní, že se mu může svěřit třeba i se zapáchajícím výtokem z pochvy :)

L.P.: "Jasné, že nic není černobílé, ale nač navyšovat rizika?"

Berta Zázvorková: O jaká rizika přesně jde? Že to dítě bude nespokojené? Ta možnost je tu při jakékoli adopci. Hrozí riziko, že dítě bude zmatené? A co zmatenost z toho, že jeho vlastní maminka a tatínek tu nejsou, a ono musí být v domově, kde jediný "jeho člověk" je vychovatelka, o kterou se dělí s dalšími dětmi? Je tu plno rizik, ale nemají žádnou spojitost se sexualitou náhradních rodičů.

J.J.: " Pro mne a podle diskuze i většinu ostaních není pro dítě vhodné prostředí na výchovu, pokud by se dostalo do rukou lidí stejného pohlaví. Jinými slovy normální rodina je svazek mezi mužem a ženou."

A.B.: "Ať si homosexuálové vybíjejí svoje preference dle libosti, ale netahají do toho rodinu. Taková "rodina" totiž s normální rodinou nemá opravdu nic společného."

Berta Zázvorková: Co je normální ještě neznamená, že je kvalitní. Dnes je normální věnovat větší energii výběru mobilu než toho, z čeho vaříme svým dětem jídlo. Dřív bylo normální otročit černochy a nebylo normální projevit svůj názor. Takhle bych mohla pokračovat dál. Pozor - normální a běžné nerovná se to nejlepší a jediné možné! A co v rodinách, kde chybí otec? Tam často výchovu zastupuje pouze maminka a třeba ještě babička dítěte? I když to spolu matka s babičkou nedělají, stejně jsou to dvě hlavní ženy, které dítě formují. Jistě mi dáte za pravdu, že i tak mohou vychovat dítě slušné a spokojené a zajistit mu krásné dětství. Hlavní je totiž, aby ten, kdo se stará, měl o dítě zájem. Zbytek je jedno.

J.S.: "Ať už se nám to líbí nebo ne, tak onen "tradiční model rodiny" je to nejlepší, co můžeme dětem poskytnout. Jedině tento model má budoucnost a žádný jiný. Láskyplný vztah otce, matky a jejich dětí – to je nejspolehlivější a nejlépe fungující model rodiny, jaký může existovat. To, že se tohoto modelu nedokážeme vždy držet, není problém toho modelu. Nedokážeme-li udržet funkční tradiční rodičovství, tak to homosexuálním rodičovstvím rozhodně nezachráníme. Spíš tím jen potvrdíme rozklad rodiny i společnosti."

Berta Zázvorková: Bylo by to skvělé, ale někdy to prostě nejde. Homosexuální rodič ale nemůže být rovnou odsouzen jako nefunkční rodič. Musíme posuzovat člověka na základě jiných hodnot než na tom, že se mu v posteli líbí stejné pohlaví!

M.Š: "Velmi si dokážu představit i narážky, které by dítě muselo snášet kvůli rodičům stejného pohlaví. Ani by to nemusely být poznámky nějak vyloženě zlé, ale dětská duše je hodně zranitelná a může si je hodně brát. A děti k sobě někdy dokážou být hodně zlé. "

Berta Zázvorková: A co narážky a celoživotní stigma z toho, že je ten mladý člověk z dětského domova, že se ho rodiče vzdali? Kdo má potřebu někoho šikanovat, důvod si vždy najde.

T.K.: " Je to přirozenost chtít tátu a mámu, ne tátu-tátu mámu-mámu. To je musíte naučit." (autor tím myslí, že je potřeba to naučit ty děti).

Berta Zázvorková: Pokud je to přirozenost, jak říkáte, tak se přeci nic učit nemusí!! :)

R.K.: "Já jim neberu jejich sex. orientaci, ale děti do toho prostě nepatří, každé dítě když uvidí 2 muže o kterých mu řeknou že jsou to jeho rodiče se zeptá a kde je mama."

Berta Zázvorková: Neříkám, že to bude lehké, ale věřím v dobré konce. Těch otázek mimochodem může mít víc, např. A co jsem udělal špatně, že už mě moje maminka nechce? Proč se o tuhle hračku musím dělit s ostatníma dětma v dětském domově? Proč na mě teta vychovatelka nemá čas?

J. H.: "Proč homosexuálové nemohou mít děti? Protože jejich DNA to neumožňuje. Je to prostě porušené DNA. Neboli je to stop stav od přírody."

Berta Zázvorková: A jak tedy ten argument s DNA vysvětlíte párům, které už někoho adoptovaly? Je jedno, jak to příroda myslela - prostě tu máme děti, které jsou k adopci a lidi, kteří je mohou adoptovat. To, co nechápu, je ta vyhraněnost vůči tomu, že ti žadatelé náhodou mohou mít rádi stejné pohlaví. Jaký to má vliv na výchovu? Že má někdo rád v sexu bičík přeci ještě neznamená, že nemůže být citlivý a vnímavý rodič. Nejpřirozenější pro děti by bylo, kdyby je opatrovali vlastní rodiče. Což někdy prostě nejde. Souhlasím ale, že by nemělo být upřednostňováno (ale ani naopak potlačováno) to, jestli je někdo homo nebo hetero.

B.M.: "Ke zplození nového života je potřeba oboje pohlaví takže to je svým způsobem proti přírodě."

Berta Zázvorková: Nemluvím o zplození dítěte. To dokáže (a teď budu fakt hnusná) každý idiot.

R.J.: "Homosexuálům bych nechal adoptovat pouze takové děti, které mají taktéž vrozenou homosexualitu. "

Berta Zázvorková: A pak to ještě můžeme zúžit - brýlatým lidem jen brýlaté děti, hubeným lidem jen hubené...To by byla dost drsná selekce, nemyslíte?

J.H.: "Každý v životě se musíme smířit s tím, že nelze mít vše. To platí i pro homosexuální páry. "

Berta Zázvorková: Nelze mít vše, ale proč nenasadit maximu energie pro to, abych jako člověk byla spokojená se svým životem? Pokud někdo cítí, že by rád děťátko a z nějakého důvodu ho mít biologicky nemůže (neplodnost, nemá ty správné reprodukční orgány, reps. jeho reprodukční orgány jsou stejné jako jeho partnera :), nemoc, věk..), tak proč by neměl udělat vše, co je v jeho silách, aby si tento sen splnil? Bojíme se snít, bojíme se obhájit si svoje právo na štěstí. Pak jsme smutní, život jen tak přežíváme a otravujeme okolí..Souhlasím ale, že ne vše nám prostě v životě vyjde.

J.H.: "Nemám nic proti homosexuálům, pokud se tím nechlubí jako ti z Prague Pride či jiných Pridů.."

Berta Zázvorková: Heterosexuálové se také chlubí tím, že jsou heterosexuálové. Kolik žen bylo na ulici obtěžováno obdivným pískáním či provoláváním sexuálních hesel od chlapů? Nechápu, proč je zločin dávat najevo radost ze sexuality. Díky sexu tu jsme. Sex je krásná věc. A pokud mohou jednou za čas homosexuálové jít Prahou a hrdě říct, že milují stejné pohlaví, proč ne?

J.H.: "Ať nám ty velmi problematické děti mizí k idealistickým homosexuálním párům.Ti se ale budou divit (oba z toho páru, myslím), až poznají realitu. Protože 4% muži jsou velkou většinou jemní, inteligentní a vnímaví.

Berta Zázvorková: Váš příspěvek působí, že dětem z dětských domovů moc nefandíte. Myslím, že musí být hodně těžké se rozhodnout pro adopci, přijmout fakt, že si do života pouštíte úplně neznámého človíčka s ještě neznámější genetickou výbavou. Může to skončit tak, jako u těch dvou zmíněných dam (pozn. autor příspěvku zmiňoval tragickou zkušenost s dětmi z ústavu u adopcí bývalé ředitelky Klokánků Marie Vodičkové a spisovatelky Terezy Boučkové). Ale také to může skončit úplně naopak. A tak je to se vším.

R.K.: "Ale chápu Vás je to v módě homosexuálové zažívají největší boom za poslední 50 let společnost je tolerantnější a určité věci nejsou takové tabu, spousta lidí se ráda angažuje v podpoře tohoto trendu z těchto důvodů."

Berta Zázvorková: Pokud žijeme v době, kdy je módní tolerance a lidskost, tak jsem moc ráda. Obávám se ale, že tomu tak (zatím) není:(

M.K.: "Navíc "poptávka" u vhodných heteropáru po adopci převyšuje "nabídku" volných dětí. Tedy "pomoc" homosexuálů není třeba."

Berta Zázvorková: O tom nic nevím? A ani to tak podle počtu dětí v dětských domovech a v Klokáncích nevypadá.

P.V.: "Když budeme všichni homosexuálové, jak teda vzniknou děti? Pak totiž akorát vymřeme..."

Berta Zázvorková: A ono se jde naučit "být homosexuál"? Nebo je to dědičné? Nakažlivé? Všichni homosexuálové nebudeme. Nevymřeme. Já tedy lesbička nebudu, a ani mi to nevadí. Stejně jako mi nevadí, že nemám hnědé oči nebo silnější hlas

Závěrem souhrn několika argumentů, proč jsou moje názory dle některých oponentů nedůležité: " .. Nemáte vlastní děti .. Mladá paní/slečno, vy jste zcela typický jasánek. Až se potkáte s rozumem, tak to bude pro Vás životní událost .. Jistá témata nechte dospělým,- šoupejte v klidu nohama a soustředíme se na denní dávku (gramáž) zrní..

Berta Zázvorková: Když jsem se registrovala do blogu, nikde jsem nenašla žádné podmínky, od jakého IQ se může psát, ani nemám pocit, že bych se já jako bezdětná nemohla vyjádřit k dětem nebo že by stravovací návyky hrály nějakou roli (sepsala jsem totiž několik blogů na téma změny stravování:). Přesně tady to začíná - dokud nebudeš žena/muž, běloch/Rom, tlustá/hubená a tisíc dalších škatulek, tak se k tomu a tomu nevyjadřuj a raději mlč. Na to vám, milí zlatí kašlu :)

A poslední citát od "fanouška": "Jsi prostě přesvědčená že to tak je správně a nikdo tě nepřesvědčí o opaku."

Berta Zázvorková: Jo, přesně tak. Jsem o svém názoru přesvědčená! :) Jsem samostatně myslící jednotka, nepotřebuju, aby mi někdo do hlavy vtloukal svůj názor. Ráda si poslechnu cizí argumenty, vezmu si z nich, co uznám za vhodné, ale jakmile někdo nastoupí s hulvátstvím a nadřazeností, tak přestanu poslouchat, i kdyby byl jeho názor názorem samotného Boha:)