Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Upřímný deníček Danuše Přímé .. Jak jsem se praštila do hlavy a chtěla víc krve

31. 08. 2015 8:00:00
Důkladným rozborem svého chování jsem přišla na to, že si užívám, když jako fyzicky trpím, okolí mě lituje a já říkám: "To je dobrý, moc to nebolí." A přitom to vypadá, že to bolet musí. Třeba jako minulý pátek.

Byl pátek odpoledne, parkoviště u místního Lidlu praskalo ve švech. Chvilku jsem kroužila, a pak našla super místečko blízko vchodu. Nakoupila jsem si a vracela se k autu. Vedle mě právě zaparkoval hrozně neefektivně takový ošuntělejší červený Fiat. Řidič vystoupil, ale jeho spolujezdec zdvořile rukou pokynul, že mám přednost, a že si mám vlézt do auta první, že on počká a až pak vystoupí (měla jsem hluboký výstřih). Představovala jsem si, že do jedné nano sekundy ohebně a s noblesou vklouznu do svého vozu, místo toho jsem ale do auta lezla jako přežraný křeček do klíčové dírky a hlavou se přitom bouchla o rám dveří. Dělala jsem, jako že nic (ale hlasitá rána to být musela). Když pak fanoušek mých ňader konečně opustil jejich šunku, koukla jsem se do zrcátka. U pravého obočí se objevila bílá rána. Jsem hypochondr, kontroluju si každé bebíčko, ránu, pupínek. Znala jsem tedy moc dobře charakter této ranky - do pár vteřin z ní začne téct krev.

Taky že jo. Bílá ranka za okamžik změnila svou barvu. Byla rudá. Červená barva jako kdyby odstartovala mou hereckou dráhu mučedníka (já vím, zelená by byla lepší, ale zatím mi vždycky tekla jen krev červená). Hlavní pravidlo - nebudu si krev stírat, chtěla bych vidět, kolik jí poteče? Třeba budu mít pak jednu stranu hlavy ozdobenou rudými potůčky jako hrdinové z akčních filmů.

Poslední scéna - hrdina vychází z doutnající budovy / letadla / prostě odkudkoli, kde se před pár minutami odehrál boj o osud celého lidstva. Podařilo se mu dokonce, jen tak mimochodem, zachránit celou třídu mateřské školky (a sbalit jejich nádhernou učitelku). Je špinavý, unavený, celé tělo má pokryté krví a na pravé straně spánků má čerstvou ránu, ze které mu kape krev na tričko.

Tak nějak jsem si to představovala. Jenže moje ranka vypudila možná tak jednu kapku, které se zastavila v půlce cesty mezi koncem obočí a koutkem oka. Takže vlastně vizuálně nic moc. Různě jsem hlavou třásla, trošku i stlačila kůži vedle, ale nic víc z ranky nevyteklo.

I tak jsem to ale nechala a těšila se, jak přijdu domu. Budu něco vyprávět a budu čekat, kdo si první všimne, že mi teče krev. Až mě na to upozorní, tak já pak řeknu:"Cože, fakt?" (a bude následovat pomalé ohmatání mého zranění prstem, na to se jako na ten prst podívám a uvidím krev, na vteřinu se leknu, ale pak budu uklidňovat ostatní, že to nic není. Maminka kolem mě bude pobíhat, bude se ptát, jestli mi není špatně, jak se to stalo a já budu mít svou chvilku pozornosti celé rodiny a užiju si to).

Než jsem dojela domu, tak ten mini pidi potůček krve zaschnul a spíš to vypadalo, jako když jsem si rozdrbala nějaký pupínek. Nikomu jsem se tedy teatrálně ukázat nešla a místo toho zamířila rovnou do koupelny, kde jsem si odlíčila obličej, vyčistila zuby a šla si do postele číst.

Autor: Berta Zázvorková | pondělí 31.8.2015 8:00 | karma článku: 4.70 | přečteno: 164x

Další články blogera

Berta Zázvorková

Agorafobie (5. díl - Příprava na těhotenství)

I přesto, že můj život není jako běžné populace, rozhodla jsem se, že se v rámci několika měsíců pokusíme stát se s partnerem rodiči. Chci podniknout pár kroků, které, jak doufám, vyrovnají to, že budu asi pořád "zobat" pilule.

15.4.2017 v 20:53 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 276 | Diskuse

Berta Zázvorková

Agorafobie (4. díl - Je sobecké chtít děti?)

Jsem žena, která kromě toho, že trpí agorafobií s panickými záchvaty, tak chce brzy miminko. Jsem zamilovaná a milovaná, mám kde bydlet, mám práci, která jde skloubit s mateřstvím, už vím, co chci - podmínky by nemohly být lepší.

15.4.2017 v 14:52 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 377 | Diskuse

Berta Zázvorková

Co na seznamce nezabírá aneb pravopis, negativita, fňukání a nedostatek fotek

Chceš si najít přes internet holku? Tak se nauč český pravopis, nešiř negativitu, nefňukej a udělej si alespoň dvě selfie ... obličeje:) Předkládám další čtyři projevy, které mě na profilech na seznamce hned odradí.

10.6.2016 v 21:10 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 1407 | Diskuse

Berta Zázvorková

Co na seznamce nezabírá aneb striptéři, pasáci a prázdné fráze

Mám se seznamováním po internetu zkušenosti. Bohaté a dobré zkušenosti. Teď jsem nějaký ten pátek zase sama, a tak se vracím opět na místo činu. Co ale určitě (minimálně na mě) neplatí? Zde jsou první tři nešvary mužů na netu.

29.5.2016 v 20:14 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 1717 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Pravda bolí

Tak třeba já osobně jsem zastáncem a tradičním uživatelem lži. Nač si kazit život zbytečnou a hloupou pravdou, když si můžeme všechno tak krásně nalhávat a užívat pohody?

24.11.2017 v 8:49 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 1460 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

24.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 263 | Diskuse

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 302 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1380

Považuji se hlavně za lidskou bytost, potom za ženu, dceru, sestru, kamarádku, kolegyni. Mám i další role - zákaznici, čtenářku, posluchačku, Evropanku, pacientku.. ale tyto role neberu jako svoje životní, jsou jen vedlejší:) Snažím se pochopit svět kolem mně i svět ve mně. Zjištuji, že je to sakra propojené:), a že se rozdíl mezi "venku" a "vevnitř" stírá. Rezignuji na to, že má vše nějakou univerzální logiku, že existuje spravedlnost, pravda. Já jsem jediná, kdo může nastavit, co PRO MĚ bude logické, spravedlivé a pravdivé. Zbytek je jedno. Bytostně toužím jen BÝT.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.