I přesto, že můj život není jako běžné populace, rozhodla jsem se, že se v rámci několika měsíců pokusíme stát se s partnerem rodiči. Chci podniknout pár kroků, které, jak doufám, vyrovnají to, že budu asi pořád "zobat" pilule.
Snižování antidepresiv
Již minulý rok v únoru jsem pomaličku začala upravovat množství léků, které beru. Postupuji opravdu po kouskách. Nechci, aby se stalo to, co se stalo před cca čtyřmi lety, kdy jsem si myslela, že stačí, když budu prášky přestávat brát dva týdny. Nejprve se zdálo, že mám vyhráno. Bylo mi dobře. Ten pocit, že žiju bez berliček, mi dokonce dodal tolik sebevědomí a síly, že jsem zvládla projít Obchodní centrum Nový Smíchov, které je pro mě dost vysokou laťkou. Radost ale netrvala dlouho - skoro ze dne na den se stav prudce zhoršil. Naštěstí jsem zrovna byla v přítomnosti mého milovaného šéfa, který je pro mě velkou oporou. Hned našel souvislost a vysvětlil mi, že tělo je teď v šoku, přirovnal to k abstinenčním příznakům narkomana. I když na antidepresivech by neměla vznikat závislost - tedy alespoň tak to říkal doktor, přeci jen tam jistá navyklost těla je, a ne že ne! Hned jsem si poslušně nechala přivézt Lexaurin, aby povolily ty nejhorší stavy a naklusala k doktorovi. Vysvětlil, že snižování léků musí být postupné, každý měsíc ubrat čtvrtku léku! Já jsem velký hypochondr a bojím se:), a tak jsem si to prodloužila na čtvrt roku. V únoru 2016 jsem brala dvě celé tablety, teď jsem na jedné a čtvrt a snižuji na jednu. Mám takový čtvrtletní rozpis, kdy první měsíc novou sníženou dávku užívám jen každý třetí den, ostatní dva dny jedu staré dávkování, druhý měsíc obden a poslední měsíc už každý den. Kdybych kdykoli cítila, že se stav zhoršuje, nemám problém lhůtu prodloužit. Stává se dost často, že některé dny jsou pohodové - dokážu projít doslova každý regál v Tescu. Jiné dny ale nedávám ani zeleninu v Lidlu. To plně respektuju a nehroutím se z toho.
Jídelníček
Velkou většinu svého života jím nevyváženě, mám problém se sebeovládáním. Velkým krokem pro mě bylo objevení stravování podle Antonie Mačingové, které jsem v roce 2015 zkusila. Od té doby se zásad víceméně držím, ale sladkosti a pečivo jsou pořád mojí slabostí. Až moc často se mi stává, že se neudržím a utrhnu se ze řetězu. Vidina miminka mi ale pomáhá přehodnotit priority. Sakra, jeho tělíčko se přeci bude tvořit z mého! Jak kvalitní tkáně, krev, kosti mu asi vzniknou ze stravy plné cukrů a mouky? Nechci s rozumným jídelníčkem čekat, až budu těhotná. Tělo určitě potřebuje nějaký čas na to, aby se zbavilo škodlivin. Takže jsem začala už teď - půl roku před plánovaným začátkem "střiků naostro":)
Pročištění těla
Tento týden jsem navštívila endokrinoložku (endokrinologie se zabývá hormony), která svou léčbu doplňuje i tradiční čínskou medicínou. Zatím mě čekají klasické krevní testy (musím na ně přesně třetí den od začátku menstruace). Paní doktorku jsem navštívila primárně kvůli velmi špatné pleti, ale jelikož o mých plánech na rozmnožení ví, hodí se to všechno krásně spojit. Podle výsledků uvidíme, zda mám nějaké vnitřní problémy, popř. nasadíme ty čínské přípravky. Mezitím si mám pročistit střeva - doporučila, ať si koupím dva druhy probiotik - jedna taková, která obsahují Lactobacillus sporogenes a druhá s kmenem Saccharomyces boulardii. Mám je každý den střídat. Druhým tipem bylo na večer spolknout prášek z aktivního uhlí. Koupila jsem si přípravek Carbofit - tobolky - které rozdělám a ten prášek vysypu do maličkého množství vody a vypiju. Myslela jsem, že kapsle normálně mám polykat, ale prý je lepší je rozdělat a už v ústech prášek nechat působit, aby do sebe natáhl toxiny i z dutiny ústní. Pozor - určitě si prášek samotný nesypte do pusy - já se skoro udusila.
Fyzička
Mám ji téměř nulovou. Tohle jsem nevychytala. Miminko bychom chtěli začít vyrábět za dva měsíce, a tak nevím, zda již není pozdě něco měnit? Kdybych bývala byla chytrá, drobně cvičit a posilovat bych začala aspoň rok předem. Zase si ale na druhou stranu říkám, že pořád lepší začít a trochu tělo potrápit teď než vůbec. Nejsem sportovní typ, nemám pohyb moc ráda, takže nehrozí, že bych se strhala. Minimálně protažení každý den by bodlo.
Kyselina listová
Kyselina listová se podílí na krvetvorbě, na procesu dělení buněk a na růstu zárodečných tkání (pro budování nového tělíčka je to zásadní). Užívám jednu tabletu po obědě.
Informace o tom, co to vlastně porod je?
Je dobré vědět, co přibližně co se při porodu bude dít. Já třeba fakt až donedávna nevěděla, že se ještě pak musí rodit placenta! :) Projít si možnosti, jak porod může být veden, jak může dopadnout. Ujasnit si s partnerem, jestli chce být při porodu. Přemýšlet, kde by se mi asi líbilo rodit a s kým. Pomaličku také koukám na profily dul. Každý, kdo u porodu v nemocnici dulu měl, si ji nemohl vynachválit. Mám v plánu, že jakmile semínko oplodní vajíčko, nebudu si nic zjišťovat a po ničem pátrat. Budu si jen užívat a v případě nepříjemností jednat tak, jak budu cítit. Věřím, že mi dula a doktoři vysvětlí vše, co v tu chvíli bude nutné.
Práce a finance
Téměř hned po rozhodnutí, že bychom rádi měli brzy miminko, jsem tuto věc řekla svému nadřízenému. Nastínila jsem mu, kdy přibližně bychom se s přítelem rádi rozmnožili a dala mu vědět, jak si představuji dobu kolem a po porodu. On se vyjádřil také. Společně jsme si vytvořili představu, která oběma vyhovuje, i když ústupky z jeho i mojí strany byly nutné. Jiná věc samozřejmě je realita jako taková - ani jeden nevíme, co bude. Ale je velmi úlevné vědět, jaké možnosti se nabízejí. Také jsem si posledních pár měsíců začala dávat tisíc korun stranou na nenadálé situace s těhotenstvím spojené. Jsem pečlivá a mám za sebe zodpovědnost, a tak si z každé výplaty už několik let dávám stranou pět set korun, které mám na opravdu krajní situace (ztráta zaměstnání, operace pejsků, apod.). Ta tisícovka stranou je ale na miminko - nevím teď přesně, na co, ale vím, že je moc ráda využiju.
Změna negativních vzorců chování
S myšlenkami na škvrně jsem začala vidět své chování jinak. Najednou je pro mě velmi jednoduché pojmenovat nezdravé vzorce mého chování. Cítím, že mám k mnoha věcem pokřivený přístup. Úplně mě děsí, jak se nechávám druhými využívat, jak se často usmívám, když se chci mračit. Jsem přeci slušná a milá holka, které dobrá nálada tak sluší. Nasrat! Chci snad, aby moje děťátko bylo neupřímné, ale přesto přijímané okolím? Není lepší, když bude samo sebou a ti, kteří o něj stojí, zůstanou a ostatní, kteří hledají jen falešné úsměvy, mu ze života zmizí? Začala jsem odmítat schůzky s lidmi, kteří mi nic nedávají a v jejichž přítomnosti jsem jen z povinnosti. Je načase být pravdivá. Úkoly, které přede mě staví blízcí, poměřuji podle pocitů. Mám upřímnou radost, chuť, energii a čas to pro ně udělat? Ne? Odmítnu! Buduji hranice, za které druhé nepustím. Potřebuji být pevná. Ne pro miminko, ale pro sebe! Vědět, že dávám maximum, že jsem přesně taková, jaká chci být - a zbytek (včetně mého dítěte) to musí respektovat a akceptovat.
Přeju lásku všem čtenářům mého příspěvku a posílám energii mít se rád i v momentech, kdy jsme sami sobě protivní.
