Berti, sebelítost, to je potvůrka. Perfektní blog!!! Díky.

Svět je fajn místo a nejlepší chvilka je ta, když se díváte z okna s takovým tím zvláštním pocitem...že je zázrak už to to všechno vidět.

Jano, přesně! Už jen to, že můžeme vidět a cítit, je obrovská motivace.

Těch důvodů proč NE je tolik, že by bylo zajímavější, proč ANO. 

Berti, jsem tu pro Vás i já (a kdybyste někdy potřebovala, můj email je starkovadagmar@seznam.cz). Myslím, že bychom si měly co říci, jsme si totiž dost podobné (říkal i můj manžel) Držte se, život stojí za to. A všechno fujtajblové, čim jste si prošla či si procházíte dnes, se Vám časem zúročí. Není to kec ani reklamní žvást. jsem živoucím dokladem, jak i po protažení pod kýlem lodi jde najít ŠTĚSTÍ, LÁSKU, POROZUMĚNÍ, POHODU, SOUZNĚNÍ, POCHOPENÍ, POŽEHNÁNÍ.... v tom nejryzejším a nejčistším slova smyslu...a nejen až v tak pokročilém věku, v jakém jsem já

Dáško, moc děkuju:) To, že je tam určitá podobnost, si myslím také. Onehdá jste mi psaní nabízela, tak jsem tak učinila (možná Vám to na FB skočilo do složky "další"). Jdu Vám tedy napsat soukromě:)

Berto, držte se. My čtenáři jsme tu s Vámi.

Pane Jane, děkuju:) Moc jste mě dojmul už tehdy, když jste psal o Lindě. A teď opět:))

Panstvu pode mnou-docela pochopim, proc jste rozklikli tento blog, kvůli dramatickemu nadpisu. Pochopim, že jste čekali senzaci, ktera se nekonala. Budiž. Misto toho tady autorka zveřejnila svou osobní upřímnou zpověď. Ovšem kompenzovat si zklamání z nenaplnene senzace tim, že budu rýt a urážet emotivní ženskou duši, k tomu se fakt snižuje jen ubožák.

Lucie, děkuji za Vás příspěvek a ochranu.

..dva roky jsem proplakala...mé dvě holčičky..." Proboha, napadne každého chlapa. Co to je za tvory, ty ženské? Jinak dobrý.

Jsem holt citlivější, no:) Vím, že každá žena je jiná, určitě takové ženy nejsou všechny, takže se nemáte čeho bát.